Vlastovky

Každé jaro z velké dáli

Vlaštovky k nám přilétaly

Někdy až dovnitř do stavení

Pod střechou se uhnízdily

A lidé, kteří uvnitř žili

Rozuměli jejich švitoření

O dalekých krajích, hlubokých mořích, divokých řekách

O vysokých horách, které je nutné přelétnout

O nebeských stezkách, zářících hvězdách, o cestách domů

O korunách stromů, kde je možné odpočinout

Jsme z míst, která jsme zabydlili

Z hnízd, která jsme opustili

Z cest, které končí na břehu

Jsme z lidí i všech bytostí

Jsme z krve, z masa, z kostí

Ze vzpomínek, snů a příběhů

Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích

A pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme

Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti

Na tomhle světě – přicházíme, odcházíme

A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo

Odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát

Že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto

Že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat

Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách

Ve vysokých horách, které je nutné přelétnout

V nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů

V korunách stromů, kde je možné odpočinout